Fotit paneláky na sídlišti? To je úplně jiná disciplína – a přitom stejně fascinující jako horské masivy. Brutalismus má v sobě něco surového, až poetického. Když se člověk postaví před ty obří bloky betonu, uvědomí si, jak čisté a funkční tyhle stavby vlastně jsou. Každý panel, každá linie, každé okno je jako pečlivě promyšlený tah štětcem na obrovském plátně.
Na sídlišti Háje mám rád právě tu jednoduchost a rytmus, který panuje v jejich designu. Hledám v tom čistotu – rovné linie, ostré hrany, opakování. A přesto je každý dům jiný. Občas se to lámání světla na betonové fasádě nebo drobné detaily, jako stará dřevěná okna vs. plastová, postarají o to, že na každém snímku najdu něco unikátního.
Fotit brutalismus je trochu jako dokumentovat minulost – snažím se zachytit esenci sídlišť dřív, než je zahladí zateplení nebo nátěry. A víte co? Když si dáte tu práci a hledáte ty správné úhly, záběr bez rušivých prvků, najednou zjistíte, že fotíte nejen architekturu, ale i duši toho místa.